Robert Krajník: „Nebyl jsem nejlepší“
Exkluzivní necenzurované a nijak neupravované interview s novým Králem Traverzy, který hovoří o tom, co mu pomohlo k triumfu, jak mu škodí páteční šichty, zda by chtěl Traverzu dohnat za postupem a jak viděl největší okamžiky své takřka třicetileté kariéry
R o s t o k l a t y (olo) - 33 roků čekal, věřil a tajně doufal, že jednou jeho talent, um a schopnosti dojdou náležitého ocenění. Na konci listopadu čtvrtého roku nového milénia se tento Traverzan tělem i duší konečně - v Kristových letech - dočkal. Stal se vítězem druhého ročníku prestižní klubové ankety o Fotbalového krále Traverzy pro rok 2004. S náskokem třinácti bodů porazil obhájce trofeje - svého mladšího brášku Káju.
„Je to skvělý pocit. Takové ocenění, které říká, že člověk asi přece jenom hrál trochu dobře,“ řekl s dojetím v hlase nový král. „Škoda, a nejen kvůli mně, že jsme tuhle anketu nepořádali už dřív. Je to vyvrcholení roku a užije se přitom dost srandy (viz další článek o oslavách – pozn.),“ dodal kapitán týmu, který 18. listopadu završil 33. rok svého divokého života. Ve službách Traverzy je už 12 let, zasáhl do 287 mistrovských bitev a nasázel v nich 99 branek. V roce 2004 odehrál jako jediný všech 26 zápasů s bilancí 11 gólů a 6 asistencí. Přitom hned jedenáctkrát nastoupil v obraně.
S fotbalem Robert začínal ještě jako špunt mezi žáky Českého Brodu. Ve stejném klubu strávil i úvod dorosteneckého věku, pak byl zapůjčen do Liblic a náctileté období dokončil opět v Brodě. Tam zkoušel ještě necelá dvě léta štěstí jako muž v rezervě, ale v týmu mu pšenka příliš nekvetla, a proto když v dvaadevadesátém přisvištělo rostoklatské laso, neváhal a nechal se odvát tam, kde jeho fotbalová duše našla své naplnění. Jednou bude patřit k těm, o kterých se bude v Rostoklatech dlouho vyprávět a jeho jméno navěky spočine v traverzanské Síni slávy.
Vaše výsosti, odpovídá letošní pořadí (3. Petr Fischer, 4. Lukáš Šlégr, 5. Ondra Pakandl) skutečné výkonnosti hráčů v uvedeném roce?
Z hlediska výkonů prvních pět míst odpovídá skutečnosti. Některá by se možná mohla prohodit podle názoru každého hlasujícího, ale celkově to myslím sedí.
Očekával jste, že byste měl, nebo spíš mohl vyhrát?
Přál jsem si být do trojky. Nemyslím si, že jsem byl úplně nejlepší, čekal jsem, že budu spíš druhý. Za bráchou.
Jak byste určil pořadí mezi nejlepšími vy, kdybyste pominul sebe?
Na první místo bych dal bráchu, pak Fíka, i když ten by mohl hrát o něco líp. Pak bych dal asi Lukáše Kmocha, který tu je trochu nedoceněný.
A jak jste vlastně v anketě bodoval?
Bráchovi jsem dal sedm bodů, pět Fíkovi (Fischerovi), tři Hanzovi (Pakandlovi), dva Lukáši Kmochovi a bod Ondrovi (Pakandlovi). Ale nenuťte mě to odůvodňovat, mé hlasování řídil chaos a jedno nedorozumění za druhým.
Můžete potvrdit, či naopak vyvrátit domněnku obhájce trofeje, že mu obhajobu zničil sudí Baroch ne právě košér vyloučením na podzim v Tuklatech?
Možná trochu jo. Těžko se mi na tohle odpovídá. Vím, že já hodně bodů získám tím, že už tu hraju docela dlouho a jsem proto celkem oblíbený. (smích)
Jak byste si zhodnotil svoje jaro (5 gólů + 4 nahrávky)?
Začal jsem smolně vlastním gólem s béčkem Brodu, ale jinak se mi konečně začalo výrazněji dařit, i když jsem hned sedmkrát musel zaskakovat v obraně. Přece jen předchozí rok byly moje výkony poznamenané zraněním a operací kolene.
A co podzim (6 gólů + 2 nahrávky)?
Byly tam některé dobré zápasy, pro mě osobně třeba Ždánice, kde se to ale nevyvedlo ostatním. Další dobrý jsem měl i v Tuklatech. Ale přišly taky horší chvíle, například béčko Skalice doma. Celkově s podzimem musím být spokojený a k prvenství mi pomohl víc. Asi i hlasující si ho víc pamatovali.
Teď jednotlivě. Jak s odstupem vzpomínáte na nevídanou jarní sólo akci v domácím derby s Tuklaty, kdy jste od půlky přešel na levé straně přes tři soupeře a skóroval? Byla to momentální intuice?
Těžká odpověď. V tu chvíli bylo prostě na hřišti takové rozestavení hráčů a situace, že mi z toho vyšla taková akce.
Pořád vás bolí, že rozhodčí bůh ví proč nepostřehl, že se po vaší střele míč odrážel už z brány a gól neuznal?
Upřímně říkám, že jo. Byla to nejhezčí akce mojeho života.
Je podobně nepříjemné, že jste už v rámci oslav třicetiletí nemohl být členem Klubu traverzanských kanonýrů se stovkou nastřílených gólů, jako se to povedlo Fíkovi Fischerovi?
Před začátkem podzimu jsem si naplánoval, že když dám v každém zápase gól, vyjde mi to přesně na oslavy. No, zbylo z toho spíš tajné přání. Dát gól každý zápas je dost těžké, zvlášť když člověk nehraje pravidelně vepředu.
Nakonec to nevyšlo ani za celý podzim…
Trochu jsem si k tomu přispěl i sám, například zahozenou penaltou proti Pečkám B.
V koučově křížkování nelze přehlédnout vaši černou tečku za podzimní výkon doma se Skalicí B (výhra 4:3, RK střídán po hodině hry). Co bylo její příčinou?
(dlouhé mlčení)….no, špatná životospráva večer před zápasem. Jednou za čas se to tak prostě semele.
Domníváte se, že po stránce předzápasové životosprávy jsme celkově zodpovědný tým?
Nemůžu mluvit za všechny, večer před zápasem vídám jen několik spoluhráčů. Myslím, že nevybočujeme z průměru a letos až na pár osobních selhání jsme zodpovědní.
Jak se vám letos bránilo v 11 z 26 zápasů? A umíte vůbec bránit?
Je pravda, že mě to pořád táhne dopředu, ale když už v obraně nastoupím, snažím se hrát co nejlíp. Několikrát jsem byl po zápase odehraném v obraně dokonce pochválen.
Nicméně i fanouškové, obeznámení s děním v mančaftu, si nejednou všimli určité frustrace, když vám před zápasem byla přidělena trojka nebo jiné nízké číslo přináležející defenzivním plejerům. Tedy jak jste jako ofenzivně laděný typ snášel obranné úkoly?
Přiznám se, že mě to někdy mrzelo a štvalo. Když člověk hraje celý život v útoku, tak pro něj přestup do obrany znamená dramatickou změnu. Jsem prostě hráč, který radši dává a připravuje góly.
Odkud víte, co máte dělat na předstopéru?
Chvíli už fotbal hraju a odkoukal jsem to od předstopérů stovek soupeřů. Ty naše mám totiž normálně pořád jen za sebou.
Na podzim s Liblicemi (4:2) jste dokonce zaskočil na stopéru, podle záznamů prakticky poprvé či podruhé v kariéře. Jak jste to zvládal?
Myslím, že se mi to docela povedlo. Sice jsem tuhle pozici intuitivně hrál jinak, než bych ve třetí třídě měl, to znamená na ofsajdy a tak dále, ale takový už jsem já. Teď jsem si vzpomněl, jak jsem jednou ještě za kouče Kubelky nastoupil jako stopér proti Tuklatům. V jejich útoku tehdy řádil Kuba Nekolný, který naopak letos s Liblicemi nastoupil přede mnou na předstopéru. Holt časy se mění.
Na vaší obvyklé pozici halva je ovšem ta obtíž, že se tam člověk celkem vyšťaví a nezbývají tolik síly na střelbu branek. Netoužíte tedy ještě po návratu do přední linie, kde jste letos v určitých fázích zápasů několikrát znamenitě zaskočil?
Vždycky bych si tam rád zahrál, byl to odjakživa můj flek, ale i záloha mi celkem svědčí.
Otázka od pravidelných diváků: Byly zápasy, které jste doslova odjezdil, ale také utkání, které jste pojal poněkud volnějším tempem. Jak to lze vysvětlit?
Je to těžké. Někdy se člověk snaží a přitom to zpoza lajny vypadá, že mu nic nejde, všechno ztrácí a nedává dobré přihrávky. Naopak jindy se daří skoro všechno, odebírají se míče, přihrávky nacházejí adresáty a vypadá to, že člověk maká. Přitom o co největší nasazení se hráč snaží pokaždé. Pravda, někdy třeba nemůže, záleží na situaci.
Jak se na vaší fyzické kondici a formě v zápasech projevují páteční noční šichty?
Dobrá otázka. Určitě by mi víc prospělo, kdybych zůstával doma, ale co nadělám. Chci jenom podotknout, že sám se ničeho v podstatě skoro nedotknu.
Je už čas poohlédnout se po nástupci?
Vezmu to takhle. Na jednu stranu mě to baví, ale vím, že přijít domů v jednu mi moc neprospívá. Ráno mě docela bolí nohy. Takže na pátek bych za sebe náhradu uvítal.
Co byste osobně z tohoto roku vyzdvihl?
Určitě těch 24 bodů za podzim, což se během mého působení v Traverze za tříbodového systému ještě nepovedlo. A pak bych vyzdvihl naši dobrou partu a vynikající oslavy třicetiletí.
Kdy jste se vy sám letos cítil nejlíp?
Zřejmě při vyhlašování Krále Traverzy. Když nás tam s bráchou pan Kubelka napínal, kdo to vyhraje, docela jsem cítil napětí. Pořád jsem ale čekal, že vyhraje brácha.
Nyní z jen zdánlivě jiného soudku. Jak hodnotíte korupční megaskandál, který zmítá naším fotbalem na nejvyšší úrovni?
Snad už konečně někdo prokouknul, nebo se stalo něco, co přispěje k řešení tohohle problému. Když vezmu jenom to, co se dělo v naší soutěži, tak co se pak muselo dít v první lize? Abych pravdu řekl, tak momentálně ji ani moc nesleduju. Kolikrát se radši kouknu na utkání naší soutěže, nebo těch jen o trochu vyšších, než na první ligu, kde za zápas není jediná šance.
Míval jste někdy utkvělé sny, jaké by to bylo hrát první ligu, do níž nahlédl například váš otec?
Jako malý jsem na to občas myslel. Pak už jsem zjistil, že na to nemám. Většinou v dorostu každý hráč prozře a pozná své hranice. Přichází čas přemýšlet o nějaké divizi nebo o pojímání fotbalu jako zábavy či kratochvíle pro vytvoření žízně.
Jaký vývoj letos v naší soutěži nabrala úroveň sudích?
Pozitivně mě překvapila. Až na jednu výjimku jednoho rozhodčího nás arbitři pískali velice dobře, včetně zápasů, které jsme prohráli. Jsem spokojený. Pokud to takhle půjde dál, vidím to dobře.
Jak vidíte traverzanské jaro?
Upřímně si myslím, že asi nezískáme tolik bodů jako na podzim, ale na ten kýžený sórok bysme měli dosáhnout. Jinak bych byl zklamaný.
Loňský král vyslovil přání, že by ještě jednou v životě chtěl zažít postup. Jak jste na tom vy?
Vezmu to trochu zeširoka. Nebýt suverénní Vyžlovky, o postup bysme hráli už teď. Otázka druhá zní: Co dělat v okrese? Vyhrát jakoukoliv soutěž je samozřejmě super a to bych určitě chtěl. Pak by se ale musely řešit další navazující věci.
Co nám vůbec chybí k tomu, abychom mohli o postup do naší vysněné „divize“ reálně hrát?
Asi tři čtyři hráči a trochu víc natrénovat hlavně fyzičku.
Zažil jste vy sám někdy v životě postupovou sezonu?
Zažil, když jsem hrál v béčku mužů Brodu. Jestli se nepletu, bylo to do okresu.
A na závěr - jakými nejlepšími zážitky vás zatím kariéra obdařila?
Například poslední rok v brodském dorostu jsme měli dost dobré mužstvo a hráli s ním velmi slušnou soutěž. Co se týče konkrétních okamžiků, tak třeba s liblickým dorostem jsme hráli v Bečvárech oslabení dokonce snad o dva hráče, prohráli jsme 5:6 a já dal čtyři góly. Pak tam byl jeden parádní lob přes brankáře no a letos na jaře to znehodnocené sólo proti Tuklatům.
