Vladimír Kolankiewicz: Druhé místo by bylo krásné

Kouč Traverzy hovoří v interview měsíce o rekordním podzimu, nevídané produktivitě a tažení za vysněným sórokem v sezoně oslav klubového třicetiletí

Jaro 2005 už neodbytně klepe na dveře a Traverzané jsou plní očekávání. Po šesti přípravných zápasech a odloženém prvním kole (venku s po podzimu posledním nováčkem z Ratenic) je v sobotu druhého dubna čeká domácí souboj s Třebovlí (po podzimu předposlední).

Jak jsou na něj připraveni a co všechno stálo za rekordními 24 podzimními body (7-3-3) a jen těsně čtvrtém místě v kvalitnější skupině kolínské třetí třídy, o tom v následujících řádcích hovoří kouč Láďa Murýňo Kolankiewicz.

Trenére, jakými slovy byste zhodnotil podzim 2004?

Celý podzim probíhal tak, že bychom mohli skončil na druhém místě. Až teprve horší závěr nás o něj připravil. V roce oslav třicetiletí to byl nicméně výborný podzim.

S jakými osobními pocity si spojujete onen rekordní počin?

Krátce - je to vynikající výsledek. Možná jsme chtěli i víc, protože s jídlem obvykle roste chuť. Jenže domácí ztráta s Tuchorazí, která neměla být, nebo prohra ve Ždánicích nám neumožnily dopadnout líp. My se ale samozřejmě musíme snažit být pořád lepší.

Náš tým disponuje vlastně stále stejnou sestavou, kde tedy nastal ten posun k lepšímu?

Sestava se přece jen v čase trochu vyvíjela. Teď se stabilizovala a máme vyváženou kombinaci mladších hráčů, těch kdo jsou kdykoliv připravení zaskočit a pak samozřejmě zkušených členů základní sestavy. Posílili jsme a omladili útok, kde hraje stabilně Ondra Pakandl s Lukášem Kmochem. Soupeři nás celkově museli začít respektovat.

….bohužel, tohle je poslední hráčská generace, kterou tu máme a já mám určité obavy, co nastane za tři roky.

Jaký závazek je podzimní výsledek pro jaro?

Tady mám také jednu obavu a sice, že tento závazek je příliš veliký a že jaro nedopadne tak skvěle. Podobně jsme to měli rozjeté třeba už loni. Za prvé hrozí, že usneme na vavřínech. A za druhé nic moc nebyla ani příprava, či účast na trénincích.

Jak byste zhodnotil náš útok, s 35 góly třetí nejproduktivnější ve skupině?

To je určitě obrovská změna proti dřívějšku. Když jsem na přelomu tisíciletí začínal tým vést, nehráli jsme špatně, ale často jsme prohrávali 0:1, nebo nějak podobně. Teď jsme v šesti z prvních sedmi zápasů dali minimálně čtyři góly, Radimi dokonce sedm.

To byl v podstatě zázrak. Ani to nevypadá, že bychom měli takové schopnosti.

Za touhle produktivitou stojí to, že se nám hodně dařilo. Třeba Mína Kubelka loni připravil nebo vstřelil ohromnou spoustu gólů. Navíc se dobře chytil Ondra Pakandl. 

A co byste řekl o defenzivě, s 23 brankami šesté nejlepší, ale zároveň inkasující takřka dvakrát na utkání?

Je potřeba říct, čím to bylo. Pět gólů jsme dostali ve Ždánicích a to se pak průměry těžko honí. Bez tohohle zápasu by to bylo jeden a půl gólu na utkání. 

Myslím, že neděláme tolik individuálních chyb. S čím máme problém, je tvořivá aktivní hra obránců směrem dopředu. Ta se nám nedaří.

Ještě dnes se zdá neuvěřitelné, že od druhého do čtvrtého kola jsme vedli, v úvodu podzimu vyhráli pětkrát v řadě a až do 12. kola drželi stříbrnou příčku…

S tím souhlasím. Naše forma nicméně loni stoupala. Na podzim nám pomohly bezgólové remízy v Tuklatech a na Vyžlovce. Vlastně jsme ze 6 zápasů venku prohráli jen ve Ždánicích, kde jsme se porazili sami. Mrzí bohužel Tuchoraz a Kozojedy doma. Tuchoraz nás porazila s hráči áčka, ale v případě Kozojed nás porazili starší hráči, kteří byli rychlejší a důraznější. To mě překvapilo nejvíc. Možná jsme je podcenili.

Co vůbec stojí za naší podzimní venkovní bilancí 2-3-1?

Dá se říct, že nejlepší výkony jsme podali proti kvalitním soupeřům, s nimž jsme hráli právě venku. Ale tak to prostě je, výkon stoupá s kvalitou soupeře. Když se pak plácáme ve Ždánicích, které nehrají nic moc, ale jsou zvyklé na svoje mikrohřiště, může se nedařit. Celkově se nám venku hraje líp proto, že vycházíme z obrany.

Co bude znamenat odložení prvního jarního kola?

U nás se samozřejmě hrát mohlo a nakonec se ukázalo, že se nejspíš dalo hrát všude, ale odkládalo se to dlouho dopředu, když se některé kluby bály rozbahnění svých hřišť. Okres už jednou řekl, že to nebude řešit centrálně a odehrání jednotlivých zápasů ponechá na klubech. Nakonec to ale zrušili celé. Pro nás je škoda, že jsme přišli o možnost rozehrát se na hřišti Ratenic.

Co by byl na konci jara neúspěch?

Nemělo by to být horší než o tři body minus proti podzimu, tedy ne méně než 21. Abychom se konečně dostali k tomu slavnému sóroku. Je to teď hodně vyrovnané, ale neměli bychom skončit hůř než pátí. No a krásné by bylo druhé místo…