Mokošín: „Hrát se Spartou? Byl to pro mě šok!“
Nezavdal: „Budem je chytat do sítí!“
Košťál: „Trénuju každý den!“
Obava z žen? Obava z nedostatku fyzických sil? Obava z blamáže? Lze jen spekulovat, který z důvodů nejvíc přiměl vážené borce slavné klubové minulosti k tomuto kroku. Nicméně zůstává faktem, že ve čtvrtek 9. září v 18 hodin prvním oficiálním a pěkně ostrým tréninkem zahájila Stará garda Rostoklat přípravu na velký exhibiční duel s elitním ženským týmem země – Spartou Praha. Souboj pohlaví se uskuteční 2. října od 13.30 v rámci oslav 30 let založení fotbalového klubu Traverza Rostoklaty.
Trénink začal několika ostrými sprinty a vzápětí pokračoval hodinovou hrou na dvě minibranky mezi pětičlennými týmy. Sestavu „zelených“ tvořili kdysi extrémně pohyblivý záložník František Greguš mladší, dalekonosný snajper Jan Košťál, druhý muž historie podle odehraných utkání Jiří Mokošín, několikanásobný nejlepší střelec týmu v jednotlivých sezonách Milan Šurina a člen originální rostoklatské jedenáctky Miloslav Oliva. Soupeři jim byli jeden z nejlepších střelců historie a současný prezident Traverzy Miroslav Němec, další vynikající střelec, člen originální rostoklatské jedenáctky a současný kouč mužů Vladimír Kolankiewicz, majitel dvou startů v dresu Traverzy Vladimír Moravec, virtuózní driblér a nejstarší muž na hřišti Sláva Nezavdal a bývalý výtečný stoper Marek Čmelík, který byl naopak nejmladší.
Po úvodním oťukávání se do sebe borci zakousli jako buldoci. Jemnou technikou udivoval početné publikum 54letý Sláva Nezavdal, Mr. „Poď sem! Kam deš?“. Jeho přehled, patičky, přihrávky, klamání tělem či uvolnění na pětníku patřily ke skvostným okamžikům tohoto tréninku.
„Hrálo se mi dost špatně. Nestačil jsem s dechem a sotva pletl nohama,“ šokoval svou skromností populární Sláva, který si během tréninku několikrát vysloužil potlesk diváků. Ve své době musela být jeho hra absolutním požitkem fotbalových fajnšmekrů.
Hra se postupně zrychlovala a ke slovu se dostali i další borci. Jan Košťál i ve vypůjčených kopačkách testoval své pověstné dělovky. Sám také jednu schytal, když ho do citlivých partií zblízka trefil Marek Čmelík. Trénink ukončil svým odchodem kdo jiný než Fanda Greguš, který v gumotextilových kopačkách od aktuálně nejlepšího kanonýra středních Čech Slavíka odstoupil kvůli malé oděrce na koleni. Ve skutečnosti si poranění způsobil sám, protože už měl žízeň.
Hodiny nad stadionem ukazovaly 19 hodin 27 minut, když se uřícení borci houfně hrnuli do kabin. Jako jeden z posledních odcházel ze hřiště Jiří Mokošín. Jak se cítil po šesti a půl letech bez fotbalu?
„Kdybych častěji běhal, bylo by to lepší. Začal jsem ale až před týdnem a tak mi ztvrdly nohy, že jsem se dneska nemohl pořádně rozeběhnout,“ přiznal bývalý železný muž sestavy Traverzy. „Snažil jsem se tehdy odehrát, co šlo. Nikdy jsem to nevzdal, byl v tom díl obětavosti,“ dodal Jiří Mokošín.
Když se dozvěděl, že má nastoupit proti sparťankám, byl doslova šokován. „Nevím, jak jsou na tom fyzicky, ale zřejmě budeme mít velké problémy. Myslím, že nás holky uběhají a dopadne to velice špatně,“ maluje Mokošín čerta na zeď už téměř měsíc před bitvou. Přece jen ale vidí malou naději: „Zkusíme to nějak ubránit. Naší výhodou by mohla být výšková převaha, fyzická nebo silová už asi těžko.“
Na „souboj pohlaví“ a setkání s bývalými parťáky se Jiří Mokošín nicméně velmi těší. Na Nou Campu zažil velké bitvy a zůstala mu odsud spousta vzpomínek. „Sezení po zápase byla fajn, ve dvaceti jsme to všechno brali trochu jinak. A chtěli jsme postupovat, bylo nás tu pět dobrých borců a hrál se dobrý fotbal. Pak jsme ale museli na vojnu a tahle parta skončila. Potom už to převzai jiní kluci, hlavně z Brodu,“ ohlédl se Jiří Mokošín.
Na zhruba 10 až 15 minut se v exhibici cítí Sláva Nezavdal. „Na větší porci bych už musel seriózně trénovat. A na jakém postu nastoupím? Uvidí se, kam mě postaví trenér,“ usmál se univerzální plejer a naťukl tím otázku lodivoda Staré gardy, který stále ještě nebyl jménován, což je skoro na pováženou.
S čím garda do utkání půjde? „S tím na mě nechoďte! Nejsem takový mág, abych tohle řešil,“ řekl Sláva, aby vzápětí přece jen poodhalil: „Budem je asi chytat do sítí a za trička. Snad to bude povoleno.“
Šanci na přijatelný výsledek, za který považuje ještě třígólovou porážku, vidí Sláva jen v případě, že jeho tým nastoupí s 22 borci a bude moci střídat dvě jedenáctky. Na zápas se tento zkušený borec ohromně těší. „Chceme si dobře zahrát, navíc se můžeme podívat na pěkný holky. Snad se zdrží i po utkání,“ věří už dnes.
Ač s otlačenými nohami z vypůjčených kopaček a po dni stráveném ve vysoce výkonném turbotraktoru venezuelské provenience, necítil po náročném tréninku únavu další veterán a spoluzakladatel klubu Jan Košťál. „Pořád se cítím dobře, trénuju každý den,“ prohlásil. „Klidně bych odehrál dvě exhibice za sebou.“
Chystá se nastoupit na svém oblíbeném postu – kdekoliv kromě místa levého tykadla a gólmana. A divákům slibuje jednu ze svých dalekonosných pumelic, kterou se mu jednou podařilo vyhnat z branky gólmana Českého Brodu. „Jak mi to sedne, napálim to tam, co to pude,“ varuje brankářku Sparty, aby si s sebou přibalila rukavice s dvojitým polstrováním.
A na závěr jedna výstraha z úst šéfa klubu Miroslava Němce. „Dnes to byl poslední trénink s míčem, od teď se bude pořád běhat,“ oznámil a v klubovně Traverzy nastalo hrobové ticho…
